Texty
O asertivitě se můžete dočíst v mnoha psychologických knihách, ale připadá mi, že někteří ji pořád nepochopili nebo nechápou. Nebo nechtějí chápat. Alespoň se asertivně nechovají.
ASERTIVITA
1. Právo každého člověka samostatně posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a za jejich důsledky plně zodpovědný.
Veřejné mínění a mnohé společenské normy ale člověku někdy nepřiznávají toto základní právo: Musíš vždy poslouchat všechny vnější pravidla a autority, které jsou moudřejší než ty.
Nemusíš. Tento postoj je manipulační pověrou, která omezuje lidskou svobodu a důstojnost.
2. Právo každého člověka nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho názory, postoje, rozhodnutí a chování.
Manipulační pověra nutí člověka, aby vždy druhým zdůvodňoval, vysvětloval své názory a chování, zejména, pokud se liší od názorů a chování druhých.
Tohle je podle mne trochu sporné. Myslím si, že jsou situace, kdy je to nutné vysvětlit, a pak jsou situace, kdy to nutné vysvětlovat není. Já pro jistotu vždy druhým vysvětlím, proč něco nechci nebo nechci něco udělat. Připadá mi to slušné. Pokud druhá strana vysvětlení přesto nepřijme a nepochopí, je to její problém. Budu jenom ráda, když mi lidi tohoto typu zmizí ze života.
3. Právo každého člověka sám rozhodnout, zda a jak se zapojí do řešení problémů jiných lidí. Právo odmítnout odpovědnost za činnost institucí a lidí.
Manipulační pověra nutí lidi přijmout vůči některým institucím, věcem a lidem větší závazky, než vůči jim samým. Nutí je obětovat se těmto systémům.
4. Právo každého člověka změnit názor. Člověk může změnit názor nejen pod tíhou argumentů ( a tím se víc přibližovat pravdě), ale i pouze proto, že se mu nějaká věc prostě přestala líbit.
Manipulační pověra nutí člověka nikdy se nemýlit. Člověk, který změní názor je považován za nezodpovědného.
5. Právo každého člověka dělat chyby a být za ně zodpovědný.
Manipulační pověra nepřipouští chyby a podstupování rizika.
6. Právo každého člověka být nezávislý na dobré vůli ostatních. Chování člověka nemusí být oblíbeno nebo schvalováno všemi lidmi (což ani není možné). Proto člověk nemusí prožívat úzkost či výčitky, že se všem nezavděčil, že ho někdo přestane mít rád.
Manipulační pověra předpokládá, že všichni lidé, s nímž člověk přichází do styku, k němu musí mít kladný vztah. Každý musí úzkostlivě dbát, aby se druhých nedotknul. Jinak by na něho takoví lidé mohli zanevřít a odmítnout ho.
7. Právo každého člověka dělat občas nelogická rozhodnutí. Být logický znamená dělat pouze věci, kterým naprosto rozumíme. Takových situací je ale málo, tudíž se musíme rozhodovat při nedostatku informací a proto ne úplně správně.
Manipulační pověra nutí člověka, aby všechno, co dělá, mělo logiku a vysvětlení dle všeobecně platných pravidel. Všeobecně uznávaná teorie ale nemusí být pravdivá.
8. Právo každého člověka říct: Je mi to jedno. Každý člověk má právo nebýt perfektní (což ani není možné) podle definice druhého. Co je jiné, nemusí být proto horší.
Manipulační pověra nutí člověka být perfektní dle představ druhých. Ti to s ním přece myslí dobře, když mu radí, co má dělat, jak se má chovat, v čem se má zlepšit. Pokud to nedělá, je líný, nesolidní, odsouzeníhodný.
ZÁSADY ASERTIVITY:
Zodpovědnost za důsledky svého jednání, zodpovědnost vůči sobě i druhému. Respektování a tolerance osobních práv druhého. Respektování a tolerance názorů, pocitů, přesvědčení i životního stylu druhých. Upřímné a otevřené vyjadřování svých pocitů a nálad. Toho, co chceme, nechceme, co cítíme, co nám vadí, co nás trápí, zlobí, jak situaci prožíváme. Realistický pohled na sebe i druhé. Schopnost podívat se pravdě do očí, nic si nenalhávat. Snaha o poznání druhého, jeho názorů, postojů, potřeb, cílů, hodnot. Ptát se po příčinách chování a jednání lidí a snažit se jim porozumět. Snaha vžít se do situace druhého. Pozorně naslouchat druhému a trpělivě ho vyslechnout. Vážit si druhých lidí a respektovat jejich názory a přesvědčení. I když s nimi nesouhlasíme. Přiznejme svůj omyl a snažme se ho napravit. Pokud uděláme chybu, uznejme to rychle a ochotně. Nesvádějme svoje chyby na druhé a berme za ně zodpovědnost.
Psychologie pro každý den/ Jiří Pokorný
Když mne někdo nutí k něčemu, co nechci udělat, neudělám to. Pokud se teda zrovna nejedná o mé rodiče a o nějakou moji povinnost. Své povinnosti dělat samozřejmě musím. A pokud mi někdo řekne, že něco MUSÍM (a přitom to není moje povinnost), tak to UŽ VŮBEC neudělám. :) Lidi, kteří druhé nutí, aby dělali věci, které dělat nechtějí a kteří NE druhých neberou jako odpověď, nemám ráda. Můj názor na ně je, že jsou to netolerantní sobci. Často jsou i falešní- ozvou se vám jen tehdy, když od vás něco chtějí/ potřebují, a když jim nevyhovíte, nebo něco odepřete, tak už je neuvidíte. Nechci s nimi být v jakémkoli vztahu. Nechci s nimi být v žádném vztahu. A pokud mají tito lidi o mne nízké mínění (protože jsem jim nevyhověla), tak mi to vůbec nevadí, naopak mne to těší, já jsem jedině ráda. Já jim to ráda dopřeju. :) Alespoň se smrtelně naprcnou a konečně odtáhnou někam hodně daleko (co nejdál) ode mne, takže mne už nebudou moct dál otravovat, omezovat, komandovat a zneužívat. Jsem obklopena i hodnými, tolerantními lidmi, kteří mne respektují, berou mě takovou, jaká jsem a mají mne takovou rádi a kteří mi toto nedělají. A s takovými taky já chci být. Nemám potřebu se někomu zavděčovat nebo zalíbit. A už vůbec ne egoistům. Nemám potřebu být uznávaná. Mám potřebu své osobnosti. Mám potřebu být sama sebou.
Asertivita je způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně své myšlenky, city a názory a postoje, a to jak pozitivní, tak negativní povahy. Je to způsob sebeprosazování, aniž omezujeme stejná práva druhých. Je to opak agresivity i manipulace ( chování s cílem zničit nebo poškodit druhého, vyžadování poslušnosti, na kterou nemá agresivní osoba právo) S lidmi, kteří se naučí asertivně chovat, nelze manipulovat, nelze jim nic vnutit . Asertivita posiluje sebevědomí, prohlubuje vztahy, zvyšuje sebeúctu a tvořivost, umožňuje být sám sebou. Základní asertivita je vyjádření citu, myšlenek, postoje. Empatická asertivita již obsahuje vnímavost a citlivost k jiným lidem.
Tvořivost/ Marie Koniová
O vykořisťování (využívání nebo zneužívání) lidí hovoříme tehdy, když má člověk vůči druhému člověku nebo lidem splňovat určité vlastnosti, schopnosti a způsoby chování, které ale jsou v rozporu s jeho vlastní povahou či osobitostí. Vykořisťovat mohou rodiče své dítě, muž ženu v partnerském vztahu (i naopak), příbuzní i cizí lidé.
Osobnost tvořivého člověka
Společnost by měla respektovat tvůrčí osobnost se všemi jejími typickými znaky:
Nezávislost- Znepokojení nad aktuálním stavem, boj proti konformitě a uniformitě, odmítání omezování zvyky a okolím
Autonomie- aktivita vycházející z vnitřních podnětů a nikoli na základě vnějších příkazů
Nepředvídatelnost- averze k rutině
Tendence k experimentování
Nespokojenost s běžnými, obyčejnými, banálními věcmi
Občasná extrémnost ve vlastnostech i chování (z hlediska běžných měřítek)
U mne k tomu dochází hlavně vlivem mé prudké povahy a alkoholu. I normálně bývám impulzivní. Pokud se k tomu ještě někdy napiju, katastrofa v podobě nějakého excesu/ trapasu/ostudy je zaručena. Takže se snažím nepít. Naštěstí nepiju často. Ale někdy mi to ujede. (Bohužel.)
Kritičnost a rezervovaný postoj k autoritám
Pokud je pro mne nějaká autorita kvalitní člověk, klidně ho budu respektovat a uznávat. Není problém. Pokud to pro mne kvalitní člověk není, respektovat a uznávat ho nehodlám. A poslouchat ho nehodlám už vůbec. I kdyby se stavěl na hlavu.
Multidimenzionalita- duchovní bohatství, hloubka a různost zájmů
(citace z té samé knihy)
Vysvětlení mé přezdívky (kdyby to někoho zajímalo)
Proč si říkám Hipi? Ve dvanácti letem jsem si začala říkat Hipinka. V 15ti nebo 16ti mi to už připadalo příliš infantilní (a ono to taky dětinské bylo :D), tož jsem to zkrátila na Hipi. A tak nějak mi to už zůstalo. Dodnes. Připadá mi, že se to ke mně hodí. Nedávno mi napsala jedna slečna, že to není správně anglicky. Má samozřejmě pravdu. Není. Je to záměr, počeštělý tvar. Správně anglicky je to "hippie". Já sama angličtinu ovládám, ale přiznávám, že mnohem víc tu psanou a čtenou, než mluvenou. Taková pasivní angličtina. Jsem introvertní, takže mi to mluvení vždy dělalo a dělá problém. Ráda a často se dívám na videa se svými zahraničními oblíbenci. Tyto videa jsou samozřejmě s anglickými titulky. Občas se taky dívám na asijské seriály, které jsou taky s anglickými titulky. Takže se angličtině pořád věnuju a pořád si ji udržuju.
Osmero zdravých hranic
1. Co si myslí ostatní, není tvůj problém
Když se trápíš myšlenkami o tom, co si o tobě či tvém životě myslí ostatní, zbytečně si bráníš ve štěstí
2. Je v pořádku (a někdy i nutné) říct NE
Tohle ale vyžaduje sebedůvěru a víc to jde lidem, kteří si věří
3. Nemusíš (nejsi povinná) naplňovat potřeby ostatních
Nejsi koláč, aby si z tebe každý kdykoli mohl ukrojit. (Co by ti potom zbylo? Nic.)
4. Být šťástná je plně tvoje zodpovědnost
Když štěstí najdeš u sebe, přestaneš hledat jinde
5. Je v pořádku, když s tebou někdo nesouhlasí
Projevit vlastní názor je výrazem sebedůvěry.
6. Máš právo na vyjádření svých pocitů
Když se ti něco nelíbí, řekni to.
7. Láska k vlastnímu já je cesta k zázrakům
Jakmile začneš milovat samu sebe, vše se změní
8. Zvládneš vše, k čemu jsi niterně vedená
Niterná volání jsou vždy hlasem duše, tvého poslání
Deník štěstí- Veronika Kovářová
Moje krédo- Žij a nech žít
Chovám se k lidem slušně, s respektem a úctou. Respektuju jejich práva a hranice. Nenutím je do věcí, které nechtějí dělat. Nechci po nich, aby žili podle mých pravidel. Ale totéž očekávám (a vyžaduju) od nich. K lidem, kteří narušují a překračují má práva a hranice, se vždycky slušně nechovám. Dokážu na ně být protivná. Napřed je odmítnu slušně. Pokud nechápou a nerespektují, že ne znamená opravdu ne (a ne ano nebo možná) tak jim většinou řeknu něco "hezkýho", něco, co nechtějí slyšet. Podle hesla- když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. A věřte, že po zlém to jde vždycky. :) :D Vypaří se jak duchové a je od nich konečně klid. Tito lidi se musí naučit, že já nejsem jejich služka ani poskok. A oni nejsou mými pány. Nejsem tu na světě proto, abych plnila jejich (někdy značně přiblblé) požadavky. Od čeho tu existuje slovo NE? Aby se mohlo použít. A aby se používalo. Vím o tom, že mnoho lidí ho používat neumí. Ale já ho používat umím. (A nemyslete si, že ne :).
A k laskavostem. Laskavosti dělám lidem, které mám ráda nebo k nim mám aspoň neutrální vztah. Dělám je proto, že je mám ráda a chci jim udělat radost. A ne z potřeby se zalíbit, zavděčit, nebo dokonce ze zištné vypočítavosti. Pokud mne někdo požádá o laskavost, vyhovím mu, pokud se nejedná o člověka, kterého nemám ráda, nebo mne štve (což je podobné) a pokud ta laskavost nejde proti mé osobnosti (není za mými hranicemi).
Narcistické osobnosti- jedinci, kteří si vynucují po druhých lidech úctu, uznání a obdiv, ale přitom nerespektují jejich osobní práva a hranice. Neberou je jako sobě rovné. Druhé lidi vykořisťují a zneužívají. Berou je jen jako prostředek k dosažení vlastních cílů. Až jim poslouží, tak je odhodí jako bezcenný odpad. Důležitá je pro ně moc, úspěch a prestiž. Vlivným lezou do zadku, chtějí se zalíbit, k podřízeným se chovají krutě. Nebo na ně kašlou. Manipulují a lžou. Nikdy nepřiznají žádnou svoji chybu. Všechny své chyby vždy a ochotně svedou na jiné. Často se před vámi chvástají svými úspěchy, tituly, penězi a vlastně vším možným, čeho dosáhli (často na úkor ostatních). Za své neúspěchy se stydí, takže je všechny důkladně zametou pod koberec, aby o nich nikdo nevěděl. Pokud je to jen trochu možné, vyhýbejte se jim na sto honů.
S mou nejbližší rodinou se nekomandujeme, nebuzerujeme, nevykořisťujeme. Tolerujeme se a respektujeme se. Každej děláme svoje povinnosti, které máme rozdělené. Mimo tyto povinnosti nikdo nemusí dělat nic. Pokud někdo chce po druhém něco nadstandardního, něco nad rámec jeho povinností, předloží žádost, a druhý ji buď přijme, nebo odmítne. Když odmítne, žadatel to vždy toleruje a respektuje (ať je to cokoli). Nedostane hysterickej záchvat, nesnaží se ho přemluvit (což je často manipulace), ani se neuráží. Je to prosté.
Tvé vnitřní já ví vše
Hlas, který v tobě dlí, ve skutečnosti žádný hlas není. Pokud se naučíš mu naslouchat, probudíš se, snílku, ze svého snu. Tento hlas má mnoho jmen: Šestý smysl, jasnovidectví, předtucha nebo mimosmyslové vnímání. My mu říkáme intuice.
Tento hlas je jako slunce v zamračeném dni. I za oblohou zakrytou mraky, dokonce i v té nejtemnější noci, slunce stále svítí. Mračna a tma tě rozptylují a zabraňují ti se svého vnitřního já dotknout.
Zapomněla jsem si tehdy napsat název knihy, ve kterém jsem to četla, škoda. Připadá mi to takové tajemné. Jako intuice sama. Intuici má prý každý člověk. Nebo jsem to alespoň četla v psychologických knihách. Ale ne každý člověk je s ní ve spojení. Někteří ji nevnímají. Jiní ji sice vnímají, ale neposlouchají ji, nedůvěřují ji. A pak často litují.
Ženy v mé rodině (ve straně matky) mají dobrou intuici. Moje teta, matčina sestra, mívá předtuchy, vnuknutí. V roce 2004 dávali soutěž Chcete být milionářem? Byl tam mladý muž, který uhádl všechny otázky. I těžké. Soutěž vyhrál (Nebyla to jednoduchá soutěž). Ale moje teta, když ho viděla, strašně se vyděsila a řekla: To je vrah. O rok později tento muž zabil (zastřelil) v lese dva lidi a později ještě třetího. Byl zatčen, přiznal se, šel do vězení. Zjistili u něj nadprůměrnou inteligenci. Později ve vězení spáchal sebevraždu. Jmenoval se Viktor Kalivoda a je znám jako Lesní vrah. Nebylo to první ani poslední tetino vnuknutí. Má je poměrně často.
Moje máma zase dokáže dokonale číst v lidech. Prohlédne si člověka a řekne mi jeho povahu (zda má dobrou či špatnou povahu). Nikdy se nemýlí. Taky spolehlivě pozná, když je nějaký muž gay. :)
Já dokážu poznat povahu člověka podle jeho vzhledu jako máma. Ale nejsem v tom dokonalá jako ona. Jsem jen dobrá. :) Kdybych to měla zkusit nějak posoudit a porovnat, tak máma to umí na 100% a já tak na 70-80%. Dobrá zpráva je že intuice sílí věkem a zkušenostmi, tak třeba časem v tom budu taky tak dobrá jako ona. Někdy se mi taky stává, že si všimnu něčeho, čeho si jiní lidé nevšimnou. Předtuchy, jako má teta, já nemám.
Mám ráda pravdu. I za cenu toho, že je temná a hořká. Líbivé lži mne nezajímají. I když jsou sladké a růžové, pořád jsou to jenom lži. Kecy. Pravda bolí, ale taky osvobozuje a léčí. Lži nikdy nic nevyřeší. Jenom udržují problém.
Lidi, které mám ráda a kterých si nejvíc vážím:
Lidi s dobrou povahou- upřímné, čestné, otevřené, tolerantní, hodné, empatické, opravdové, autentické (věrné sami sobě), kreativní; lidi, co respektují a tolerují jiné lidi a odlišnost (mají otevřenou mysl a nejsou rigidní). Mám ráda též věrnost. Ale ne věrnost blbým lidem. Lidem, kteří jsou falešní, zlí a arogantní a chovají se k vám hnusně. To ani nepovažuju za věrnost. (To je pro mne spíš hloupost, slabost a závislost.)
Umělce a všechny kreativní lidi, co něco vyrábí (nemusí jít přímo o umění)- do těch se zamilovávám a s těmi se přátelím (a to celý život). Je mi s nimi dobře.
Řemeslníky (některé)- některá řemesla (je jich hodně) jsou pro mne velmi přitažlivá a obdivuju je
Knihkupci, knihovnice a všechni lidé, kteří pracují s knihami
Lidi, kteří pracují se zvířaty a starají se o zvířata (na farmách, v útulcích, v rezervacích, záchranných stanících apod.)
NA VZDĚLÁNÍ MI ABSOLUTNĚ NEZÁLEŽÍ. Znám dobré lidi a idioty vyučené, dobré lidi a idioty se střední školou a dobré lidi a idioty vysokoškoláky. ZÁLEŽÍ MI JEN NA POVAZE. Proto ocením lidi, co se přede mnou nevytahují svými tituly, úspěchy a penězi. Nedělá to na mne ani ten nejmenší dojem. Spíš mi to přijde ubohé a trapné. Nevybírám si životní společníky a přátele podle jejich titulů, peněz a úspěchů. Dojem na mne dělá dobrá povaha. Případně talent (a pokud je dokonce oboje, tak je to výborné). Takové lidi uznávám. Dávám přednost lidem, co jsou méně "dokonalí", nemají tak úchvatné vzdělání ani úspěchy, ale zato jsou kvalitní, milí, čestní, hodní, opravdoví, upřímní, přirozeně inteligentní a zajímaví a nejsou to chlubné pr***e. A je mi s nimi dobře. :)
Mám ráda společnost dobrých lidí (takových, jaké jsem popsala výše). Pokud ti lidé dobří nejsou, nechci být v jejich společnosti. Dávám přednost samotě. Vždy je lepší být sama, než s blbými, nesympatickými lidmi, kteří se k vám chovají hnusně, jsou falešní a využívají vás. Někteří lidi ani nehledají rovnocenné vztahy a přátele, ale spíš jen sluhy, poskoky a obdivovatele. S takovými nehodlám ztrácet svůj čas. Samotu mám moc ráda. Potřebuji ji nutně ke své tvorbě. Bez ní by nejspíš nikdy nevzniklo žádné mé dílo. O samotě mne navštěvuje múza. :)
Nikdy jsem neměla ráda společenské události jako jsou oslavy, svatby a pohřby. Nebaví mne a necítím se na nich dobře. Popravdě, cítím se na nich dost špatně a bídně. Jako mladá jsem občas na nějakou zašla (když mne pozval člověk, kterého jsem měla ráda), ale postupně mi to začalo lézt na nervy natolik, že jsem s tím přestala. Taky lidi mne přestali časem zvát. A mně se akorát ulevilo. :) Na cizí svatby už vůbec chodit nehodlám. Leda by se jednalo o někoho, koho mám opravdu VELICE ráda (nějaká výjimka). Na pohřeb hodlám chodit jen lidem, ke kterým mám nějaký vztah a které mám ráda (ale doufám, že takoví lidé budou žít co nejdýl, protože nechci, aby umřeli). Jestli mi to připadá blbý? Ne. Nepřipadá. Já taky ostatní lidi nenutím, aby chodili na moje oslavy, moje svatby atd. A taky ani žádné nepořádám (z důvodu negativního vztahu k nim). :D Nejsem jediná (černá ovce) z rodiny, kdo má takovej názor. Máma a brácha na to mají stejnej názor jako já. Taky to nemají rádi. Občas někam jdou (ze slušnosti), občas odmítnou jít. Ne všechny ženy se vyžívají ve svatbách. Já jsem toho důkazem.
Pokud ti něco nedává smysl, nedělej to. I kdyby tě někdo přemlouval a vnucoval ti to. Člověk, který tě přemlouvá a nutí dělat věci, které jsou proti tvé vůli, nikdy není tvým skutečným přítelem. I kdyby se tvářil a tvrdil, že je.
Pokud ti to naopak smysl dává, udělej to. I kdyby ti to někdo vymlouval.
KDO ŽÁDÁ PO SOBĚ A DRUHÝCH LIDECH DOKONALOST (DLE VLASTNÍCH PRAVIDEL), BUDE VĚČNĚ ZKLAMANÝ. A DOBŘE MU TAK.
Lidi narozené v ohnivém živlu spojuje nespoutanost a vitalita. Oheň je symbolem života, lásky, chaosu a zmaru. Stejně jako u skutečného ohně i u nich záleží na tom, jak se s nimi zachází. Dokáží být stejně dobří v tvoření jako v ničení. Závisí to pouze na jejich okolí. Tito lidé bývají často impulzivní a výbušní. Zároveň disponují velkou vřelostí, štědrostí a empatií k lidem, kteří jsou jim sympatičtí a které mají rádi.
Do vínku jim byl věnován individualismus, který jim předurčuje trochu samotářský život. Tito lidé se nechtějí a nehodlají nikomu podřizovat. Mají rádi svou svobodu a nenávidí omezování. Kdo chce s nimi dobře vycházet, bude to muset respektovat. (Astrologie)
